Parková architektura

Pavilon Marie Terezie

Nedaleko severního okraje parku uprostřed oválné louky byl postaven v letech 1811 až 1813 pavilon Marie Terezie. Je to otevřená budova čtvercového půdorysu s trojicemi kanelovaných sloupů na nárožích. Ze čtyř otvorů klenutých půlkruhovými oblouky jsou severovýchodní a jihovýchodní dole uzavřeny zábradlím. Uprostřed "síně" je pylon s reliéfním medailónkem císařovny a s pamětní deskou Jana Rudolfa Chotka s textem: IOH(ANNES)  RVD(OLPHVS)  COM(ES) CHOTEK  M(ARIAE) THERESIAE  IMP(ERATRICI) AVG(VSTAE).
V češtině: Jan Rudolf hrabě Chotek Marii Terezii, vznešené císařovně“. Oba medailonky jsou již odcizeny.
Pavilon je zakryt kopulí a na nárožích je střecha opatřena čtveřicí kamenných dekorativních váz. Nynější vrcholně klasicistní stavba byla původně zamyšlena jako památník válečné slávy, a to ve větším rozsahu. Stavitelem pavilonu byl Jan Rudolf hrabě Chotek (1748-1824).  Projekt pavilonu, jehož autorem byl původně označen Matěj Hummel, byl zhotoven již v roce 1799. Odbornou pečeť mu však vtiskli J. P. Jöndl a G. Fischer.

Pavilon obránců vlasti a přátel zahrad a venkova ("Přátelství")

V posledním desetiletí 18. století byla stavební činnost ve veltruském parku velmi bohatá. V tomto období (1792-94) byl zbudován na vyvýšenině v jihovýchodní části parku Chrám obránců vlasti a přátel zahrad a venkova, zvaný též "Velký templ". Jeho původní, správný název je: "Chrám obránců vlasti a přátel zahradnictví".Je to okrouhlá stavba, jejíž vnitřní síň je obklopena deseti cihlovými sloupy s jónskými hlavicemi. Síň je zaklenuta kopulí nesenou tamburem. Vlys je zdoben růžicemi, vnější plocha tamburu festony a věnci. Přístup do síně je pravoúhlým portálem a světlo sem proniká čtyřmi velkými obdélníkovými okny. Vnitřní stěna i klenba s tamburem jsou pokryty tvarově bohatou bílou štukaturou na modrém podkladě. Kromě ornamentálních motivů jsou tu symboly vláda a ovocnářství. Chrám byl postaven nejen z estetických, ale též z vlasteneckých důvodů Janem Rudolfem Chotkem na paměť "přátel venkova a zahrad" a "obránců míru" císaře Josefa II. a generálů Laudona a Lacyho, jejichž busty kdysi stály na konzolách uvnitř síně. Velký templ byl původně vybaven empirovým nábytkem, ten však byl spolu se silně poškozenými bustami přestěhován do zámku.
Projekt templu zhotovil patrně architekt Matěj Hummel, který tu vytvořil volnou kopii stavby Williama Chamberse v Kew Garden v Anglii z 1. poloviny 18. století. Klasicistním dekorem ji však přizpůsobil soudobému výtvarnému slohu. Výzdobu prováděl italský štukatér C. G. Bossi. Za pravzor tohoto díla lze považovat okrouhlé stavby řecké a římské antiky, ještě spíše však některé italské renesanční a barokní stavby (např. Bramantův chrám San Pietro in Montorio v Římě.)
Cesta k tomuto velmi architektonicky hodnotnému a původně zachovanému klasicistnímu pavilonu vedla přes průplav, který byl překlenutý tzv. dórským mostem (viz původní grafika), na jehož místě je dnes dřevěná lávka.

Laudonův pavilon

Koncem 18. století (1792-97) byl nad kanálem (původním ramenem Vltavy) v jihozápadní části parku postaven Laudonův pavilon. V jeho základové konstrukci, kterou tvoří klenutý můstek, bylo skryto stavidlo, jímž bylo možné regulovat výšku vodní hladiny v průplavu. Motiv tohoto pavilonu nad průplavem je znám z čínské zahradní architektury, vzorem k veltruské stavbě (projektantem byl Matěj Hummel) byl obdobný objekt v Prior Parku v anglickém Bathu z 1. poloviny 18. století. Z obdélníkového půdorysu pavilonu vystupují dva sloupové portály s trojúhelníkovými štíty, rámující vysoké půlkruhově klenuté vchody, k nimž na obou stranách vedou schody. Stěny nad průplavem jsou prolomeny velkými okny, která jsou dělena jónskými sloupky a uprostřed zaklenuta půlkruhovými oblouky.  Jedná se o velmi kvalitní architekturu, která v sobě spojuje kamenické, štukatérské, truhlářské i malířské práce.
Klasicistní pavilon byl postaven na paměť rakouského generála Gideona Ernsta von Laudona (1717-1790), populárního a úspěšného vojevůdce ze sedmileté války (1756-1763) a z války proti Turkům (1788-1789). Generál Laudon se v okolí Veltrus často zdržoval se svými vojsky a nejednou byl ubytován na veltruském zámku.
Interiér je členěn iluzivní dekorativní malbou s motivem skupin putti, které vykonávají různé venkovské činnosti a zábavy.
Pavilon občas sloužil k pohoštění významných osob, které nemohli z časových důvodů zajet na zámek.

Jindřichův templ

Na jihovýchodním konci parku u silnice do Obříství dal v roce 1843 Jindřich Chotek přestavět již značně zchátralý dřevěný "Starodórský templ" (od J. Joendla z roku 1814) do zděné podoby, avšak v původní architektonické formě, která čerpala podle vzoru starověkých řeckých chrámových staveb. Otevřenou obdélnou síň pavilonu obklopuje dvanáct dórských sloupů, nesoucích výrazné kladí se sedlovou střechou a dvěma trojúhelníkovými štíty. Rub střechy, podbitý dřevěným kazetováním, je zároveň stropem pavilonu. Od tohoto Dórského pavilonu, někdy též zvaného "Jindřichův templ" bylo původně vidět přes vodní nádrž pro vodopád u grotty až k Chrámu přátel venkova a zahrad. 

Červený mlýn

Budova Červeného mlýna vznikla do roku 1792 v severní části parku jako dvoukřídlá jednopatrová stavba v gotizujícím slohu s půdorysem ve tvaru písmene "L". Původní návrh, zdobný "kulisový" mlýn, byl po záplavách v letech 1784 až 1785, kdy byl zničen mlýn ve Starých Ouholicích a řeka opustila u Veltrus své pravé rameno, hrabětem Chotkem přeprojektován na funkční mlýn. V prostoru dnešního severního křídla navazovaly na hlavní budovu dva nižší pomocné přístavky. Mlýn měl původně jen (dodnes zachované) západní křídlo, v jehož spodní části pracovala tři mlecí zařízení, později jen dvě. Ve věžovitém nástavci v západním rohu budovy byl neogoticky zařízen salonek se štukovou výzdobou, sloužící k odpočinku panstva při vycházkách a vyjížďkách na loďkách. Podle původní grafiky z té doby je v těchto místech kanál upraven na jezírko. U mlýna byl kanál rozšířen na dvě větší vodní nádrže rozdělené stavidlem u silničního mostku (jedna před přemostěním a druhá pod mlýnem). V roce 1824 byl veden v chotkovském soupisu jako výstavní nejlepší budova panství. Zhruba kolem poloviny 19. století byl objekt pronajímán a nakonec prodán. Po roce 1840 byla tato budova rozšířena na podkovovitý půdorys. Na nádvorním průčelí byla zřízena pavlač v gotizujícím slohu a nádvoří bylo z jihovýchodu uzavřeno zdí s branou. Ani původní část budovy se však nedochovala v nezměněném stavu. Byla odstraněna atika s fiálami, vyměněna nová okna, zničena podstatná část původních fasád, neboť budova prošla několika stavebními i funkčními proměnami. Dvakrát vyhořela, podruhé v roce 1929. Po opravě a odstranění mlýnského zařízení (koncem 19. století) sloužil Červený mlýn jako penzion a výletní restaurace. Za 2. světové války se stal sídlem Hitlerjugend a po roce 1948 byl upraven na Domov důchodců.

Sfinga s mostem

Most se sfingou (též zvaný Emissarius) byl postaven v roce 1820 jako součást Egyptského kabinetu., který byl zřízen v roce 1816-19. Jeho východní strana byla pojata jako vstup do egyptského chrámu. Dva mohutné postranní sloupy s hlavicemi jsou zdobeny, stejně jako střední část, motivy papyrusových listů. Na vrcholu hlídá jeho vchod sfinga.  Loďkou se dalo kanálem proplout do "chrámu" a pod umělou zříceninou vstoupit do egyptského kabinetu. Na druhé straně mostu shlížela k průplavu kamenná socha egyptského boha mumifikace a pohřebišť Anupa (Anubis) v podobě člověka se šakalí hlavou. Ta spočívala na třech kamenných stupních s vytesanými reliéfy egyptského stylu. Projekt navrhl architekt J. P. Jöndl. Výrazově se jedná o tzv. vrcholně klasicistní egyptskou módu, která byla zprostředkována egyptským tažením císaře Napoleona Bonaparta. V Evropě tato móda vládla cca do roku 1825.
Samotnou sochu sfingy můžeme najít v zámeckých parcích (z období empiru) v Budišově, Lysé nad Labem, Miloticích. Avšak její použití v takto komplexní architektuře ve veltruském parku, nemá v českých zemích obdoby, a je zcela mimořádně hodnotné.
Původ názvu sfinga (sfinx) je nejasný. Může jít o egyptský výraz shesep anch, tedy "živoucí podoba", podoba vládce nebo panovnice.  Na rozdíl od Řecka, kde jsou sfingy ženského rodu, v Egyptě byly vždy mužského rodu. Měly tělo v podobě lva (ztělesnění boha Slunce) a lidskou hlavu s rysy určitého faraona a obvykle i s odznaky jeho moci. Spojení lva a člověka mělo symbolizovat spojení boha Slunce Ra (lev) s faraonem (lidská hlava). U Féničanů, Hetinů a Asyřanů vystupovala jako okřídlený lev, v symbolistním umění vyjadřuje záhadnost ženy, její rozporuplnost (krutost a něžnost zároveň).

Umělá zřícenina

Po roce 1812 dostal Jan Rudolf Chotek od rakouského císaře Františka II. darem jeden z dvanácti přednostních výtisků kolorovaného vydání osmnácti svazkového knižního souboru "Description de l´Egypte (Popis Egypta, vydáno v Paříži v letech 1809-1813), jež Napoleon věnoval evropským panovníkům. Toto dílo francouzských badatelů (2.000 umělců a techniků), účastníků Napoleonovy výpravy do Egypta v letech 1798-1801, chované dnes jako jediný středoevropský exemplář na zámku Kačině (Dílo obsahuje bohatou vědeckou dokumentaci staroegyptských památek, čímž položilo základy moderní egyptologie. Více na: https://www.wdl.org/en/item/2410/), se zřejmě stalo podnětem k vybudování Egyptského kabinetu u okružní aleje v severní části parku. Dvoupodlažní kabinet z let 1816-19 dle plánů J. P. Jöndla, řešený jako prostor vytesaný ve skále, byl přístupný jednak horním patrem po schodišti vedoucím dolů z úrovně okolního terénu, jednak vchodem do nižšího podlaží rovnou z tunelu, který se u kabinetu klenul nad kanálem. Ke kabinetu se totiž dalo přijet na loďce. Aby byl dojem dokonalý, byla východní strana mostu, pod nímž se ke kabinetu po průplavu přijíždělo, architektonicky vyřešena jako vstup do egyptského chrámu. Dva mohutné postranní sloupy vchodu s hlavicemi zdobenými papyrusovými listy podpírají neméně mohutné kladí, jehož střední část zdobí rovněž řada papyrusových listů. Na vrcholu střeží vchod sfinga, hledící k severu ve směru cesty. U východu byla nahoře umístěna malá socha starověkého boha Anuba. Po podplutí tohoto mostu se hosté na loďkách po krátkém nekrytém úseku průplavu octli v tunelu, z něhož bylo možno vystoupit do egyptského kabinetu. Vnitřek kabinetu byl upraven v egyptském slohu. Iluzi egyptského prostředí měly vytvořit nástěnné malby i ostatní zařízení, jako kamenný stůl apod.
Původně velmi nákladně vyzdobená a vybavená stavba byla počátkem roku 1944 demolována. V nynější době je zbavena všech hodnotných detailů.

Socha boha Martha

Několik desítek metrů severozápadně od dnes již neexistující Čínské bažantnice, byla v roce 1836 umístěna na uzavřenou louku klasicistní kamenná socha boha Martha, která byla do Veltrus přivezena v roce 1830.
S největší pravděpodobností se jedná o jednu ze čtyř soch, které měli být součástí pomníku Válečné slávy na místě dnešního pavilonu Marie Terezie. Válečník Mars je tu zpodobněn jako do dálky zahleděný mladík, sedící na trůně a držící na kolenou přilbu. Autor sochy je neznámý.
Mars je bůh války a polních prací. Prvotně byl starořímský bůh slunce a letního (vegetativního) období, tedy i úrody a plodnosti. Jako ochránce před pohromami je často zobrazován jako válečník s kopím, přilbou a štítem a tím je často je ztotožňován s řeckým bohem války Áreem (Arés).Římané jej považovali za otce Romula a Rema. Jako bůh války byl Mars uctíván římskými legiemi.

Oranžerie

Na místě původně určeném pro jízdárnu byla postavena asi v polovině 18. století skleněná oranžerie. Její existenci dokládá záznam o pěstování pomerančovníků. Současně s empírovou přestavbou zámku však byla nahrazena oranžerií zděnou. Budova je obdélníkového půdorysu s devíti vysokými půlkruhově zaklenutými okny. 

Pomník van der Schotta

Když v roce 1790 zemřel Richard van der Schott, jeden z hlavních tvůrců veltruského parku, dal mu Jan Chotek v severovýchodní části parku nedaleko průplavu, východně od později postavené Čínské bažantnice, postavil pomník, který byl po roce 1840 přestěhován na místo někdejší turecké zahrady.  
Pomník představuje podstavec s votivním nápisem ukončený čučkovým nástavcem. Podstavec se zdvíhá z profilované patky křivkovitého půdorysu vycházejícího z čtverce s okosenými rohy a konkávně proláklými stranami. Konkávní strany dříku podstavce zaujímají nápisy, okosené rohy zdobí přepásané voluty, které vynášejí kladí a výrazně vysazenou bohatě profilovanou římsu. Na ní dosedá postament a čučkový nástavec zdobený třemi prstenci.

Nápisy na jednotlivých stranách jsou psány velkými písmeny tiskací latinky černou barvou. Jejich znění je následující:
Čelní strana:
AMICO ET PRIMO IN RE HORTENSI INSTTUTORI (Příteli a prvnímu ve věci zahrad zřizování)
Pravá boční strana:
JOAN. RUD COM. CHOTEK (Joan. Rud. hrabě Chotek)
Zadní strana:
...RICHARDI VAN DER SCHOT HORT. CAES. SCHÖNBRUNN (Richardu van der Schot císař. zahrad. Schönbrunnu)
Levá boční strana:
NAT. MDCCXXXI DENAT. XVIII: FEBR. MDCCXC (el. 18. února 1790)

Pomník Richardu van der Schottovi byl vysekán z jemnozrnného žlutobílého pískovce. Jednotlivé díly byly osazeny na vápennou maltu. Na dříku byly namalovány votivní nápisy černou matnou barvou. Na několika místech bylo patrné, že nápis byl několikrát obnovován. Zejména v horní části dříku podstavce, v hloubkách modelace volut byly dále zřetelné pozůstatky povrchových úprav, nátěrů v barvě bílé a šedé. Text: npu.cz

Hlavní brána

V letech 1845 až 1846 došlo k přestavbě hlavní vstupní brány do parku v empírovém slohu. Brána je zasazena mezi dvě administrativní budovy (obydlí lékaře a lesníka) a ve své ústřední části, štítu, má usazen chotkovský znak. Tento celek se stává významnou urbanistickou dominantou obce.

Holandský selský dům

V 80tých letech 18. století byl v severní části parku poblíž hlavní osy postaven na obdélník půdorysu tzv. Holandský, selský dům. Měl malovanou fasádu, která iluzivně napodobovala neomítnuté cihly. Kolem oken bylo bílé rámování. Interiér byl zkrášlen geometrickou dekorativní výmalbou. V západní části domku byla síň s mozaikovou, ornamentálně vzorovanou dlažbou. Zde zámecké panstvo odpočívalo a jedlo při svých výletech. Domek sloužil k obydlí sadaře, který pečoval o nedalekou štěpnici. U domku byla zahrada v holandském stylu s květinovým loubím. Později byla změněna na školku ovocných stromů. Domek byl později upraven na hájovnu.

Sušárna ovoce

Nevelké přízemní zděné stavení, postavené po roce 1790 na křižovatce hlavních cest, sloužilo k sušení zdejšího ovoce.

Domek zahradníka

Postaven ve dvacátých letech 19. století s fasádou z neomítnutých cihel. U domku bývala dřevěná veranda.
 
Kaplička

Umělecky nevýznamnou kapličku dal u cesty vedoucí od empírové brány k zámku poblíž můstku přes průplav postavit v roce 1861 hrabě Jindřich Chotek na paměť své zemřelé manželky Charlotty.

Umělá jeskyně-grotta
Nedaleko dórského chrámku v jihovýchodní části parku byla v roce 1833 podle návrhu Jana Filipa Jödla vybudována jako úkryt pro horké letní dny umělá jeskyně, grotta, nad níž původně stála umělá zřícenina. Vchod do jeskyně se dal uzavřít umělým vodopádem vody, který byl napájen z nedaleké nádrže.
 
Socha sv. Jana Nepomuckého

Kamenná socha byla postavena patrně v roce 1729 při příležitosti kanonizace tohoto světce.

Stanislavova hájovna

Po roce 1840 byla severozápadně od grotty nad loukou postavena hájovna, původně v tyrolském stylu.

Kuchyňská zahrada