Historie parku

Zámecký areál Veltrusy, jako unikátní počin zahradní a krajinné architektury 18. a 19. století, je nejzachovalejším parkem typu „okrasného statku“ v České republice.
V této podřipské krajině provázely Vltavu již od středověku rozsáhlé lužní lesy, složené z dubů, jasanů, javorů, topolů, olší a vrb, které dobře snášely dlouhodobou vlhkost. Zemědělskou činností se udržel les pouze tam, kde se řeka vylévala z břehů, měnila své koryto a vytvářela za sebou časté zálivy, ostrovy, naplaveniny a bažiny. Tento zbylý les se stal základem pozdějšího rozlehlého krajinného parku.
Historie areálu začíná velkou povodní v roce 1704, při níž si Vltava prorazila nové rameno a vytvořila tak velký říční ostrov o rozloze takřka 250 ha (2,5 km2). Na Ostrově, jak se území dodnes nazývá, nechal Václav Antonín Chotek (1674 - 1754) v letech 1706-1712 vybudovat podle projektu Giovanniho Batisty Alliprandiho malý letohrádek, užívaný též zřejmě jako lovecký zámeček. V okolí zámku pak začaly probíhat úpravy v barokním duchu. Na jeho jižní straně je založena francouzská zahrada, která se neomezovala pouze na partery tvořené květinovými ornamenty a záhony, ale byla doplněná vodními prvky fontán a sochařskou výzdobou. Stranu severní uzavírá čestný dvůr s mimořádně působící kolonádou soch. V jeho upraveném prostoru se prioritně uplatňuje, z hlavní budovy vystupující, monumentální dvouramenné schodiště s vázami a dynamicky působícím sousoším. V areálu dochází k osazování květin, dřevin, ovocných stromů a později vznikají ovocné sady, aleje a remízky.

1730

Pozornosti neušly ani malé říční ostrůvky v původním řečišti řeky Vltavy, kdy byl jeden z nich v roce 1746 osázen bohatými květinovými vzory a nazván Korsika. Největším počinem barokní éry parkových úprav však bylo vytvoření severojižní osy, tvořené na jih do Veltrus průhledem a na sever Osovou alejí. Celá takto vytvořená osa má úctyhodnou délku 2,3 km a spolu s bočním průhledem v tzv. Veltruském lese, tvoří jediné barokní prvky parku dochované do dnešních dnů.

1746

V roce 1764 byla povodní poničena francouzská zahrada a zredukována její velikost na nejbližší okolí zámku. V této době začíná budovat hrabě Rudolf Chotek (1706 -1779) již první park ve stylu rokokovém, bližším přírodě.

1759

Tento projekt však zůstal nedokončen a po povodni v roce 1785, změnil jeho synovec a nový majitel panství Jan Rudolf Chotek  (1748 - 1824) koncepci pojetí budovaného parku. V tomto roce se začíná historie přírodně-krajinářského parku (anglického typu), jež se v hrubých rysech dochoval dodnes. Nový park zcela opouštěl symetrii a snové nálady hledal především v křivkách a malebnosti scenérií, které měly působit jako dílo přírody.

1785

Vše bylo doplněno zahradní architekturou v podobě mostků, pomníků, pavilonů a soch, které navozovaly dojem starých časů a exotických krajin. Vedle umělé zříceniny Egyptského kabinetu se Sfingou, antikizujících pavilonů, Čínské bažantnice a Červeného mlýna, nechyběla ani umělá jeskyně s vodopádem, či technická rarita v podobě stavidla, které je součástí Laudonova pavilonu. Po zmíněné povodni opustila Vltava své rameno a Chotkové museli v parku nákladným regulačním zařízením se stavidly přivést vodu zpět do koryta, jako vodní kanál. Ten je později u zámecké louky rozšířen na větší vodní plochu, tzv." jezírko", kde u břehu kotvily loďky, zhotovené na způsob historických plavidel, na projížďky několik kilometrů dlouhého kanálu.

1820

Od té doby zahrnuje park celou plochu tzv. "Ostrova", kde okrajový les obklopuje vnitřní areál zemědělské půdy. Vznikl tak nový typ anglického přírodně-krajinářského parku, tzv. Okrasný statek ("ferme ornée"), který snoubí výrazné přírodní scenerie s lidskými stavbami a činnostmi.. Tichá idyla přírodní je doplněna v určitých partiích parku idylou pastýřskou a rolnickou. Stáda ovcí s melodicky sladěnými zvonečky, rolníci (často oděni do romantizujících oděvů) při senoseči - to mělo být dynamickým prvkem  parku, a vyvažovat spíše pasivní a klidné části přírodní. Drobná parková architektura nově zahrnuje idealizované venkovské stavby (mlýn, hájenky, selské stavení …). Pole a louky se stávají okrasným prvkem. Hospodářské plodiny vytváří barevné plochy v podstatně větší ploše a pestřejších barvách (slunečnice, fialově kvetoucí pažitka …), než rostliny člověkem hospodářsky nevyužívané. Pokosené pole rytmizují snopy obilí v řadách a pravidelných intervalech. Výsledkem je krásná, takřka ideální kultivovaná krajina vzbuzující kladné emoce, idealizované představy a romantickou náladu, ale též určitou pokoru.

2. čtvrtina 19. století

Jižně od zámku byla patrně v průběhu 80. let 18. století vybudována na dvou výškových úrovních kuchyňská zahrada. Hlavní pěstební a zároveň i okrasná plocha zahrady se nacházela ve spodní geometricky členěné části. V horní úrovni pak byly, většinou ve druhé polovině 19. století, postaveny velké objekty skleníků, které představují jedinečné, dosud funkční zázemí staré kuchyňské zahrady. Unikátní technickou památkou jsou dochované otopné systémy, kdy je teplo vnitřním prostorem skleníku  rozváděno zděným otopným kanálem (jakýmsi „ležatým komínem“) nad nímž jsou umístěny pěstebné stoly. Jako zbytek lužního lesa byla ještě do nedávna v korunách stromů hnízda havrana polního, který zde měl nejsilnější z 12 českých havraních kolonií. Na počátku 2. poloviny 19. století došlo k ohrazení dnešní dančí obory, která byla založena patrně po roce 1824.

1851

1897

Přírodně krajinářský park, typu okrasného statku ve Veltrusích dokládá výjimečnou hodnotu soužití člověka s přírodou ve své široké škále od zdánlivě divokého lužního lesa přes výrazněji přetvářené parkové plochy se solitéry a skupinami dřevin až po ovocné sady a oranžérii s citrusy a subtropickými rostlinami, které by v naší zeměpisné šířce bez intenzívní péče člověka nepřežily.