Palác Althanů

Historie stavby začala v 1687 koupí rozsáhlé části země v Rossau u Vídně. Palác původně nazvaný Althanský, byl postaven v letech 1689-93 architektem Johannem Bernhardem Fischerem z Erlachu v Rossau u přítoku Dunaje. Stavebníkem byl Johann Christoph hrabě Althan, který roku 1690 nabyl tzv. „Alsergrund“ u Vídně. Palác-letohrádek měl oválnou ústřední budovu a čtyři křídla ve tvaru svatoondřejského kříže, stejně jako zámek Veltrusy. Další podobností či spíše inspirací pro veltruskou stavbu jsou právě radiální křídla (v českém případě zprvu jen dvouosá, po roce 1754 totožná s "Althanskými"), která porušují centralitu kompozice, avšak umožňují rozmanitý pohled na stavbu z hlavní a příčné osy. V roce 1704 pobýval Václav Antonín Chotek ve Vídni a s největší pravděpodobností letohrádek v Rossau navštívil a čerpal zde inspiraci pro stavbu zámku ve Veltrusích. Gundacker hrabě Althan zdědil majetek po svém otci v roce 1706 a prodal ho v roce 1713 městu Vídni. Určitou dobu, až na pár krátkých pronájmů, byl palác prázdný, než zde Magistrát založil veřejné „Donaubad“. V roce 1754 prodalo město palác obchodníku Johannu Georgovi Schullerovi (umístil zde továrnu na bavlnu), jehož syn a dědic Jan Křtitel Pouthon (1745-1816) palác v roce 1777 přestavěl, stejně jako barokní zahradu v anglický park. V roce 1869 byl celý objekt zbourán pro vídeňské nádraží Franz-Josefs-Bahnhof.

plán Althanského paláce z konce 17. století

původní půdorys paláce-letohrádku

Barokní zahrada s palácem z roku 1704-6

Palác se zahradou u Dunaje z roku 1709

Palác v kontextu barokního urbanismu z let 1736-8

Půdorys letohrádku patrně po přestavbě po roce 1777 (již bez dvouramenného schodiště!)

Anglický park s palácem v roce 1830

Podoba paláce v roce 1836

Fotografie průčelí z roku 1865

Fotografie z roku 1869

J. B. Fischer z Erlachu

Johann Bernhard Fischer z Erlachu (20. 7. 1656 - 5. 4 1723),  dvorní architekt tří císařů, patřil mezi nejvlivnější rakouské architekty vrcholně barokního období, jehož význam zasáhl a nasměroval celou střední Evropu. Jeho práce ovlivnily, především prostřednictvím G. B. Alliprandiho, vývoj architektury v zemích Koruny české a tvorbu původně zámeckého letohrádku ve Veltrusích. Fischer z Erlachu se stal, mimo jiné, hlavním propagátorem nových architektonických tvarů staveb, kde se do popředí dostává ústřední válcové jádro na půdorysu kruhu či oválu, ze kterého vystupují (či jsou připojena) boční křídla. Jeho dílo spojuje tradice římského baroka s francouzskými klasicizujícími tendencemi, což značně dokazuje stavba císařského zámku Schönbrunn ve Vídni. Byl uznáván také jako medailér, dekoratér, sochař, kreslíř a teoretik umění. Jeho díla můžeme spatřit nejen ve Vídni, Salcburku či Praze, ale také ve Vranově nad Dyjí (Sál předků, kaple, konírny), Jaroměřicích nad Rokytnou (zámek) a Lednici (čestný dvůr, konírny).